Tvar se kroutí a přelévá, jako by neměl pevné hranice. Postava je zachycena v okamžiku proměny, nebo možná rozpadu. Obličej se vynořuje z temného těla jen částečně, se zkřiveným výrazem, který balancuje mezi úžasem, šokem a něčím, co se blíží výkřiku.
 
Barevnost připomíná světla nočního města. Neony, umělé záře a ostré kontrasty vytvářejí prostředí, které pulzuje energií, ale neposkytuje klid. Světlo tu není útěchou, spíš neustálým podnětem, který tvar deformuje a nutí ho reagovat.
 
Tělo jako by s tímto prostředím splývalo, zatímco lidský obličej v něm působí vytrženě a zaskočeně. Celek vyvolává pocit pohybu, tlaku a proměnlivosti. Nic se neusazuje a nic nepůsobí definitivně.
 
Název odkazuje k něčemu divokému a instinktivnímu. Tygr zde není konkrétní bytostí, ale spíš stavem mysli nebo energií, která se nedá zkrotit ani udržet v jediné podobě.
 
Obraz nenabízí bezpečný odstup. Tvar se stáčí směrem k divákovi a narušuje hranici mezi pozorováním a osobní zkušeností. Nejde o scénu, ale o setkání, které často otevírá rozhovory o tlaku prostředí, o proměně identity a o tom, jak se člověk cítí v prostoru, který ho neustále stimuluje. Každý divák si v něm může najít jiný moment, od kterého se jeho vlastní čtení začne rozvíjet.
 
Jedná se o originální autorský obraz.