Postava se otáčí směrem k divákovi, jako by byla vyrušena. Pohled je klidný, ale ne zcela otevřený – spíš zkoumavý, ostražitý. Není jasné, zda se dívá proto, že chce být viděna, nebo proto, že kontroluje, kdo se dívá na ni.
Tělo není jednoznačné. Lidská silueta se plynule potkává s tvarem úhoře, aniž by bylo možné přesně určit hranici. To, co by mohlo působit jako objekt v rukou, se chová spíš jako součást bytosti samotné – pokračování pohybu, vnitřní energie, proměnlivosti.
Úhoří tvar se vlní vertikálně, klidně a přirozeně. Nejde o zápas ani o držení, ale o soužití. Postava nepůsobí, že by něco ovládala – spíš že s tím žije. Jako by lidská a nelidská část existovaly ve stavu tiché dohody.
Barevnost obrazu je světlá, otevřená, téměř idylická. Právě tím se zvláštnost výjevu stává samozřejmou. Nejde o monstrum ani o mytickou hrozbu, ale o portrét bytosti, pro kterou je tato podoba normou.
Obraz tak nepředstavuje portrét člověka s atributem, ale portrét identity, která je tekutá, proměnlivá a ne zcela oddělitelná. Úhoří muž není někdo, kdo se stal něčím jiným. Je tím, čím je.
Jedná se o originální autorský obraz.
Portrét Úhořího muže
Název: Portrét Úhořího muže
Technika: olej na plátně
Rozměry: 120 × 100 cm
Rok: 2022
Autor: Klára Sedlo
Rám: plátno je napnuto na zadním blindrámu (lištový rám zezadu obrazu) a je bez vnějšího rámu
Signatura: signováno zezadu
Certifikát: přiložen certifikát pravosti.


