Opuštěná elektrárna
olej na plátně, 120 × 120 cm, 2025
 
Na první pohled působí obraz jako scéna těsně po výboji. Ne ve smyslu exploze, ale jako moment, kdy se energie znovu dává do pohybu. Postava stojí v prostoru, který byl opuštěný, možná zapomenutý, a přesto v něm zůstalo něco, co stále reaguje.
 
Světlo nevychází z okolí, ale z těla samotného. Spojuje hruď a ruku v jediný proud, který se nedá zastavit ani vrátit zpět. Gesto není agresivní. Je spíš nevyhnutelné. Jako když se dlouho potlačovaná síla konečně přihlásí o slovo.
 
Prostor elektrárny nepůsobí jako kulisa, ale jako paměť. Místo, kde se kdysi vyráběla energie, teď sleduje, jak ji někdo nese v sobě. Postava není hrdinkou ani obětí. Spíš svědkem vlastního probuzení, které přichází bez varování a bez návodu.
 
V interiéru funguje obraz velmi fyzicky. Přitahuje pohled a drží napětí. Často vyvolává otázky po zdroji, po hranici vyčerpání a po tom, co se stane, když už není kam energii vracet. Není to obraz o kontrole, ale o momentu, kdy kontrola přestává být možná.
 
Je to obraz o síle, která se neptá, jestli je správný čas.
Jen znovu začne téct.