Na první pohled působí obraz téměř pohádkově. Barvy jsou syté, tvary výrazné, postava připomíná někoho, koho by člověk mohl znát z příběhů nebo vzpomínek. Čím déle se ale díváme, tím méně je jasné, v jakém světě se vlastně nacházíme.
 
Postava drží v rukou nádobu, opatrně a soustředěně. Gesto není okázalé, spíš každodenní. Jako by šlo o něco, co se dělá stále dokola, beze slov, s určitou odpovědností. Obličej nahrazený něčím, co připomíná surovinu, nepůsobí jako maska, ale jako posun. Identita tu není ztracená, jen převedená do jiného jazyka.
 
Obraz pracuje s kontrastem péče a ostrosti. Měkké, zdobné prvky se potkávají s tvary, které připomínají ochranu, obranu nebo hrozbu. Není jasné, zda postava něco připravuje, chrání, nebo skrývá. Stejně tak není jisté, pro koho je její práce určena.
 
V prostoru funguje obraz velmi výrazně. Přitahuje pohled barvou a rytmem, ale udrží ho nejistotou. Často vyvolává rozdílné reakce, od pobavení až po lehké zneklidnění. Je to obraz, který otevírá otázky po rolích, po očekáváních a po tom, kolik péče je potřeba k udržení rovnováhy.
 
Je to obraz, který nevysvětluje svou funkci.
Jen trvá na tom, že se něco důležitého právě připravuje.
 
Jedná se o originální autorský obraz.