Postava sedí v tichu, jako by byla zachycena v okamžiku, kdy se nic neděje a přesto se toho odehrává mnoho. Je nahá, ale ne vystavená. Spíš soustředěná na sebe, na váhu vlastního těla a na prostor, který ji obklopuje. Oči jsou sklopené, gesto klidné, téměř uzavřené do sebe.
 
Oheň v její blízkosti může působit jako zdroj tepla, světla nebo neklidu. Není jasné, zda ji chrání, ohrožuje, nebo jen mlčky doprovází. Stejně tak malý kruh pod její nohou může připomínat místo, záchytný bod, nebo hranici, kterou je možné kdykoli překročit. Obraz neříká, odkud dívka přišla ani kam směřuje. Zůstává v přítomném okamžiku.
 
Kontrast mezi chladným tělem a živým plamenem vytváří napětí, které není dramatické, ale vytrvalé. Může evokovat blízkost a vzdálenost, bezpečí i zranitelnost, klid i vnitřní pohyb. Pro někoho je to obraz o osamění, pro jiného o tiché síle nebo o chvíli, kdy člověk zůstává sám se svými myšlenkami.
 
V interiéru obraz působí komorně a intimně. Často otevírá rozhovory o vztahu k vlastnímu tělu, o chvílích zastavení a o tom, jak blízko k sobě mohou mít klid a neklid. Nepůsobí naléhavě, spíš zve ke zpomalení a k pozornému pohledu.
 
Je to obraz, který nevyžaduje reakci.
Stačí s ním chvíli zůstat.
 
Jedná se o originální autorský obraz.