Lukáš F. Peluněk: Fantastické a magické očima Kláry Sedlo

Anotace ke knize:

Název Klářiny rozsahem nevelké, ale první ucelené monografie odkazuje na název knihy Vladimíra Vondráčka a Františka Holuba – Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Klára se totiž ve svých obrazech snaží zachytit určitou fantastickou či magickou skutečnost, zároveň ji vlastním rozumem pochopit a výtvarně interpretovat, případně alegorizovat. V tomto ohledu k fantastickým a magickým tématům přistupuje obdobně jako autoři zmiňované vědecko-populární knihy, vydané poprvé již v šedesátých letech minulého století.

Kniha zrcadlí širokou tematickou pestrost tvorby Kláry Sedlo. Kromě životopisné a úvodní pasáže je rozdělena do 33 kapitol, které sledují jednotlivá témata v historickém kontextu: symboly náboženství, víry a různých posvátných kultů, magické předměty – fetiše, ochranné amulety a talismany, v neposlední řadě pak nadpřirozené bytosti – postavy folkloru z různých částí světa, nejen ze světa mýtů, pověstí a pohádek, ale i ty spadající do tzv. kryptozoologie. Vedle základní charakteristiky fenoménu je každá kapitola doplněna vždy jednou reprodukcí Klářina díla, které téma nějakým způsobem reflektuje nebo přímo zpodobňuje, včetně uvedení kontextu jeho vzniku.

O autorovi:

Lukáš F. Peluněk (*1991) studoval historii a etnologii. Podílel se již na několika publikacích jako redaktor (od roku 2024 v rámci Klara Sedlo Studio), ale v poslední době se věnuje především kurátorským aktivitám (pod přezdívkou Herr Kurator). Kniha o Klářině tvorbě je jeho první samostatnou autorskou monografií – navazuje na předchozí skromnější výstavní katalogy (např. Klára Sedlo: Z čeho jsou sny?) a zejména na několik výstav, na kterých s Klárou spolupracoval jako kurátor či autor doprovodného textu.

Zajímavosti o knize Fantastické a magické očima Kláry Sedlo

Vybrat obrazy do knihy bylo celkem náročné - s autorem textů Lukášem Peluňkem jsme probírali mou tvorbu dlouho. Vyčlenit vždy jen jednoho zástupce k heslu nám trvalo dlouho, u některých mám totiž tématických obrazů více. Například u tarotových karet, kde jsem udělala celou sérii obrazů podle starých italských a francouzských tarotů.
Knihu jsme křtili na stejnojmenné výstavě v budějovické Artovně:) Takže Fantastické a magické není jen kniha, ale byla to také výstava!:) Jedno by nevzniklo bez druhého. <3
Moje nejoblíbenější heslo je Cimaruta. Myslím, že je to hodně specifický a u nás málo známý ochranný přívěsek. Přitom je naprosto fascinující! I když jsem ji v obrazech nepoužila zas tak často, příběh tohohle jihoitalského amuletu mě velmi zaujal.

Ukázka z knihy:

BIGFOOT NEBOLI SASQUATCH Většina kapitol této knihy se věnuje fenoménům a bytostem, které geograficky spadají do tzv. Starého světa, tedy Evropy, Asie a Afriky. Výraznou postavu ovšem nalezneme také v moderním folkloru severní Ameriky – bigfoota, jinak zvaného sasquatch (z jazyka původních obyvatel Kvakiutlů, v počeštěné formě seskveč). Bigfoot bývá popisován jako hominid neznámého živočišného druhu o výšce asi dvou metrů s hustou tmavou srstí. Je tedy obdobou jiných kryptozoologických postav jako yowie v Austrálii nebo známějšího asijského yettiho (viz Yetti, sněžný muž z Himálaje). S bytostí se pojí několik údajných vlastností – např. se s ostatními svého druhu dorozumívá klepáním na stromy, případně má po lidech pro efekt odstrašení házet kamením či balvany. Představy o velkých chlupatých bytostech žijících skrytě v přírodě sice vychází z některých starších mýtů domorodého obyvatelstva severní Ameriky, ale masově populárním se fenomén bigfoota stal až ve druhé polovině 20. století – v roce 1958 v severní Kalifornii jistý Ray Wallace vyfotografoval a zveřejnil obrovské stopy neznámého tvora (který tak podle velikosti stopy dostal své označení). Tento prvotní impuls rozproudil lidskou představivost a v následujících letech byly z různých amerických států – nejen v USA, ale i Kanadě – hlášena svědectví o spatření této bytosti. V říjnu 1967 dokonce vzniklo i krátké video zachycující kráčejícího bigfoota – opět na stejném místě jako v roce 1958. Během posledních desetiletí se do diskuze kolem tohoto údajného hominida kromě amatérských nadšenců zapojilo i několik vědců, nikdo však nepodal žádné hmatatelné důkazy o jeho existenci. Jedna z teorií předpokládá, že se jedná o přežívajícího potomka obřího primáta druhu Gigantopithecus, který ovšem žil v jihovýchodní Asii a vymřel před stovkami tisíc let. Kryptozoologové z různých států dokonce v uplynulých letech uspořádali několik „odborných“ konferencí o bigfootovi.